20.5. svátek má Zbyšek

Proč chtěli prvňáci zrušit prázdniny aneb o užitečnosti

V pátek, poslední hodinu před prázdninami, jsem vzala prvňáky proběhnout na zahradu. Trávu pokrývala cca 5cm vrstva sněhu. Protože už ze zahrady zmizel sice malý, ale přesto pro nás v nížinách úžasný kopeček, nebylo toho mnoho, co by se dalo dětem nabídnout jako hra na sněhu. Nápad udělat ve sněhu andělíčky vznikl sice spontánně, ale brzy skončil. Ani skluzavka nebyla to pravé. Zahradní hračky byly zamčené.
Byl docela silný mráz, proto nebylo vhodné nechat děti příliš rychle běhat a navíc, z přemrzlého sněhu nešly dělat kuličky, natož postavit sněhuláka. Rychle jsem přemýšlela, jakou činnost dětem na počátku nabídnout. Vím, že ony si už pak většinou dokážou hru upravit.
Povedlo se. Vyzvala jsem je, aby alespoň sněhuláka uplácaly na kmen stromu. Ihned se do činnosti pustily. Některé se oddělily a začaly ve sněhu malovat ( část kluků). Jedna skupinka se soustředila v oblasti pískoviště. Největší skupina dětí, která zůstala u plácání sněhu na kmen stromu, během chvilky „trochu“ upravila svoji činnost. Tvoření sněhuláka se změnilo na kožíšek pro strom. Děti plácaly sníh na kmen a to byl ten kožíšek. Aby bylo stromu teplo!! Ideální UŽITEČNÁ činnost.
Po nějaké době se část dětí ze skupinky oddělila. Našly si jinou UŽITEČNOU činnost. Všimly si na zemi popadaných drobných větviček lípy. Začaly tyto větvičky zasazovat . Za chvíli vznikl z větviček les. Les ještě zdobily. Házely na něj velmi jemně sníh. Už z dálky vypadal nádherně.
Ač nerada, oznámila jsem, že budeme muset odejít. Už i tak jsme byli venku déle než jsem plánovala. A nastalo velké zklamání u všech skupin. „My to ještě nemáme hotové“. Navrhla jsem, že dokončí odpoledne se školní družinou. Ale ukázalo se, že mají naplánovanou jinou činnost, návštěvu knihovny.
Jen tak z legrace jsem navrhla, že asi budeme muset zrušit prázdniny, aby mohly práci dokončit. A nastalo pro mě velké a nádherné překvapení. Děti spontánně začaly křičet: „jóóó, zrušit prázdniny….jóóó zrušit prázdniny“. Někteří jedinci si najednou uvědomili, co křičí. Hlavním aktérům začali s obavami v očích sdělovat, že by nemohli odjet na hory…ale dál se neslo hlasité a opakované „jóóó zrušit prázdniny.

Odcházeli jsme ze zahrady. A já si všimla, že z kmene stromu u pískoviště se směje sněhulák, u skluzavky byl nově zasázený les ( dohady, zda vyroste) a jeden statný strom měl krásný teplý kožíšek. Byla to nádherná a užitečná půlhodina na zahradě, ačkoliv se na počátku zdálo, že bude nuda.

PS.
A ještě jedna malá epizodka z užitečné chvíle na zahradě....2 kamarádky, vůdkyně, jedna z nich velká vůdkyně, svedly mezi sebou boj….Na počátku velká vůdkyně nechtěla pochopit, že druhá vůdkyně utíká od tak užitečné činnosti jako je kožíšek pro stromek, který mimochodem velká vůdkyně vymyslela. Vůdkyně šla totiž dělat jinou užitečnou věc, sázet les. A nastal boj.
Boj o užitečnost. Byl velmi krátký, ale důrazný.
Já se do tohoto krátkého děje dostala v okamžiku, kdy vůdkyně spontánně zasáhla větvičkami velkou vůdkyni do obličeje. S hrůzou jsem přiskočila. Naštěstí nebylo v obličeji velké vůdkyně žádné zranění. Velká vůdkyně byla natolik silná, že jí neukápla jediná slza. Dostalo se mi poté vysvětlení, že velká vůdkyně před tím vůdkyni kopla. Takto proběhl krátký, ale důrazný spor o užitečnost.
Velkou vůdkyni jsem nenápadně a potichu vyzvala, aby obhlédla les a všimla si, jak je také krásný a užitečný. Velká vůdkyně, myslím, pochopila.

Mgr. Eva Mrázková