20.5. svátek má Zbyšek

Adaptační výlet 6. tříd - Ježčí dobrodružství


Ježčí dobrodružství

Jednou v létě se do lesa nastěhovala ježčí rodina. Bylo krásně a teplo, a tak se celý den ježci bavili pod stromy. Vesele dováděli v polích, která se táhla podél lesa, hráli si na schovávanou a na honěnou mezi keři, chytali mouchy mezi květinami, aby zahnali hlad, a v noci usnuli na mechu. Jednou se ze stromu zvolna začaly snášet listy – přišel podzim. Ježci si dál hráli na honěnou a honili padající listy, kterých bylo stále víc. V noci už bývalo chladněji, a tak se ježci na noc hodně zavrtávali pod suché listy. Bylo však stále chladněji a na řece se objevil první led. Sníh listy přikryl. Ježci se celý den třásli zimou a v noci oka nezamhouřili, jaká jim byla strašná zima.

A tak se večer rozhodli, že se jeden ke druhému přitulí, aby se navzájem zahřívali. Ale jak se k sobě přiblížili, rázem se rozprchli na všechny strany do lesa – těmi svými bodlinami si způsobili spoustu zranění na nose i na nožičkách. Opatrně udělali nový pokus, ale znovu si popíchali čumáčky. A pokaždé, když se pokusili k sobě přiblížit, opakovalo se to samé.

Bylo bezpodmínečně nutné nalézt způsob, jak se k sobě přitulit; ptáci se zahřívají jeden od druhého, zrovna tak králíci, krtci a všechny další zvířata. A tak pomalinku, večer co večer, velice opatrně a něžně se k sobě přibližovali, zkoušeli všechny možné způsoby, vytrhávali si bodlinky, až konečně nalezli tu správnou polohu.

Vítr, který pofukoval, už jim nevadil, teď už mohli spát v teploučku všichni pohromadě.

/Bruno Ferrero/



Náš výlet

Náš netradiční adaptační výlet byl podobný „ježčímu dobrodružství“. I děti ze 6.A a 6.B se učily sounáležitosti – učily se opatrně k sobě přibližovat tak, aby si navzájem neubližovaly. Učily se být jeden druhému oporou, když se objeví „nepříznivý vítr“.

Ve dnech 22. – 24.92010 se uskutečnil netradičně pojatý výlet 6.A, 6.B Základní školy Městec Králové. Prožili jsme tři krásné dny v prostředí chaty Homole u Jičína.

Výlet se podle našeho názoru (ale i názoru dětí) velmi zdařil a dalo by se dokonce říci, že předčil všechna naše očekávání.

Myšlenka adaptačního výletu nás velmi oslovila. Zjistili jsme, že je to moment, který má při budování sounáležitosti s kolektivem třídy velice významné místo. Společný pobyt mimo prostory školy na začátku školního roku ocenili nejen organizátoři, ale i účastníci.

Postupem času jsme zaznamenali, že třídní atmosféra se zlepšila, spolužáci k sobě byli ohleduplnější a přívětivější. I ti většinou plaší a tiší se dokázali více projevit, protože najednou vycítili, že se nemusí obávat posměchu nebo znevažování a možná si o trochu víc začali věřit. Ti, kteří se jindy chovají vůči ostatním velmi suverénně a s jistým přehledem, „ubrali na své suverénnosti“ a snažili se s ostatními komunikovat přijatelnějším způsobem. Do připravených aktivit se děti zapojovaly velice ochotně a s obdivuhodným elánem.

Chceme také poděkovat rodičům Bui Tuan Anh za nákup sladkostí pro obě třídy, rodičům J. Jošta za velmi pěkné desky zakoupené pro všechny děti a rodičům K. Poborské za finanční příspěvek 2000,- Kč na zakoupení triček, jejichž objednání se uskuteční po třídních schůzkách.

Obecně by se dalo říci, že tyto tři dny všem velice prospěly. Děti si uvědomily, že se mohou učit i něco jiného než se ve škole běžně učí, a že toto „učivo“ je pro život neméně důležité a v jiném smyslu dokonce důležitější.

Program adaptačního výletu připravili M.Bičišťová,O.Eliášová a P.Novák