22.2. svátek má Petr

Vánoční besídka s Bárou a Vojtou na ZŠ v Městci Králové



Odvážnému štěstí přeje!

Letos měla naše třída 9. B výjimečné Vánoce. Dne 20. 12. 2011 k nám přijeli jako vánoční dárek Bára Špotáková a Vojta Dyk. A jak jsme se k tomu dostali? Přihlásili jsme se do soutěže S náma na to máš! Vytvořili jsme koláž s vánočním tématem. Teď už bylo jen na porotcích, aby nás vybrali. A ono to vyšlo! Hned druhý den po odeslání fotky jsme se dozvěděli tu radostnou zprávu. A že to byl šok! Volali jsme známým, přátelům, zaspamovali jsme facebook a neměli slov. Nejdřív jsme mysleli, že to je výhra pro celou školu. Omyl! Těšit jsme se mohli jenom my.
Ani naše školní besídka, která nás čekala odpoledne, nás nerozhodila tak, jako setkání s takovými osobnostmi. Všichni jsme seděli v šatně nalepení na oknech a čekali na příjezd hvězd. Pak nás paní učitelka doprovodila do 1. patra, které jsme měli pro tuto příležitost jen pro sebe. Bára už byla ve třídě a my nedočkavě čekali, až dorazí Vojta. Většina holek zrudla jak rajče, když kolem nás potom prošel. Jedna spolužačka z toho byla tak mimo, že sebou málem praštila o zem. Když pro nás přišla slečna z agentury, nikdo nechtěl jít první, protože všude kolem samé Cvak! Cvak! namířených objektivů. Hned na začátku nás okouzlila vánočně vyzdobená třída, do které se nám jinak moc nechce. Vánoční stromeček, ozdoby a řetězy, občerstvení, koledy a dokonce sobí parohy, které taky k Vánocům patří a všem se moc líbily. Slečna z agentury přivedla Báru s Vojtou a my se jen divili, jak je Vojta vysoký a Bára je krásně opálená a je menší a štíhlejší než v televizi. Na uvítanou jsme jim dali pamětní list a květiny. Po vstřebání všech pocitů došlo na očekávané focení s Bárou a Vojtou! Fotky nám bleskově vytiskli a pak už nás čekalo malé interview.
Nejdřív jsme vyzpovídali Báru. Otázky směřovaly na její atletické úspěchy i osobní život. Dozvěděli jsme se, že vystudovala v Praze na „hnojárně“ a moc se jí líbí naše placaté město. Vojty jsme se zase ptali na jeho hereckou a pěveckou kariéru a zjistili jsme, že jeho první role byla ženská. Měli jsme ještě plno zajímavých dotazů sepsaných na papíře. Bára s Vojtou si z nás dělali srandu, ale my byli tak v tranzu, že nikdo nechtěl číst první. Zazněly tu věty jako třeba: „Odškrtněte si to!“ nebo „Uměj vůbec číst?“, ale samozřejmě jen z legrace.
A je to tady, přišel čas na zpěv. Nemějte strach, okna nepraskla. Zpívali jsme české vánoční koledy. Všichni spíše kuňkali, než zpívali, protože a poněvadž čekali, jestli uslyší zpívat i Vojtu. Bára se nám pak pochlubila, že občas zpívá se skupinou Tři sestry! A to by nebyl Vojta, kdyby opět nevtipkoval. Mezi koledami jen tak prohodil: „ Kdo ty texty píše?“ Potom už bohužel musel odejít, nejspíš ho čekal další namáhavý večer. Ale Bára nám tu zbyla. V průběhu našeho rozhovoru se za dveřmi připravovalo další překvapení. Kluci z taneční skupiny PENTIFULL nám předvedli něco neuvěřitelného, při čemž se jim málem povedlo zranit naše spolužáka. Ptali jsme se jich, jak se k break dance dostali, jak se dali dohromady, zda to bolí a kolik zažili zranění. A když udýchaně odpověděli na několik otázek, i oni se s námi rozloučili. Jen Bára stále odolávala. Šli jsme si lámat hlavičky při kvízu o IPOD nano . Otázky byly zvláštního typu. Ani ve snu by nás nenapadlo, že budu někdy vědět, jakou velikost nohy mají Bára a Vojta, jaká byla jejich oblíbená večerníčková postavička a nejlepší vánoční dárek. Vyhrát mohl ale jen jeden z nás!
Zatímco pracovníci agentury vyhodnocovali kvíz, stále jsme se čím dál tím líp bavili a zjišťovali, že je Bára úžasný člověk. Bavili jsme se o školních předmětech a Bára nám prozradila, že ji zajímal spíše povrch než jádro naší Země. „ Co mě zajímá nějaký jádro, mně stačí, že vím, co je na zemi“
A bylo to tu. Výsledky kvízu! Okamžik, na který většina z nás netrpělivě čekala. Vyhrál náš spolužák Vojta, který to vůbec, ale vůbec nečekal. Aby to ostatním nebylo líto, dostal každý takovou „pozornost podniku“, balíček se vším možným. Bára už taky pomalu, ale jistě přestávala odolávat a i ona se musela rozloučit, protože jela nakupovat ještě nějaké vánoční dárky.
Bylo to prostě fajn – byl to ten nejlepší dárek k Vánocům, který se nedá koupit, ale radost udělá celé třídě. Věříme, že se stejnými pocity odjížděli od nás i Bára s Vojtou. Budeme na sebe určitě vzájemně dobře vzpomínat. Určitě bychom se nezlobili, kdybychom měli příležitost setkat s jinými hvězdami.
Závěrečné ponaučení? Odvážnému štěstí přeje, ale ne zadarmo. Chce to hodně snahy, chuti udělat něco navíc a pevné vůle. Byl to skvělý zážitek a můžeme jenom doporučit, aby se i ostatní něčeho takového zúčastnili. STOJÍ TO ZA TO!!!

Renáta Matoušková, Adéla Ouzká, Martin Myška

Žáci 9.B ZŠ Městec Králové