20.5. svátek má Zbyšek

Prší

Ne, přímo lije a já si zapomněla deštník doma. To je skvělý. Než dojdu domů, budu mokrá jako slepice, a k tomu ještě ta čtyřka z přírodopisu. Dnešek není můj den.
Ale až dojdu domů, dám si horkou čokoládu, zapnu televizi a lehnu si na gauč pod deku. Budu pěkně v teple a suchu. Ne jako teď, když mi je zima a bundu mám promočenou.
Ať aspoň nefouká vítr. Lepí mi mokré vlasy do obličeje. Dneska není hezké počasí, i když není na škodu, když prší. Smyje to všechnu tu špínu a je mnohem čistší vzduch. I když je mi zima, ten déšť mi tolik nevadí. Jen kdyby nebyla taková zima a nefoukal ostrý vítr. Mám pocit, jako bych byla zavřená v krabici.
Nějaké auto kolem mě projelo kaluží, která se zavlnila jako moře. Až na to, že tahle voda byla skoro černá a moře je krásně modré. Ze stromu spadl list do kaluže a plul přes vlny jako loďka.
Jak ráda bych teď byla někde uprostřed modrého moře. Všude kolem by byla jenom modrá a na obloze by lehce poblikávalo sluníčko. Nemuselo by svítit jako bodový reflektor, ale jenom jako obyčejná žárovka, aby nebylo dusno a horko. Mohl by zafoukat lehký příjemný větřík a já bych se měla skvěle, žádné starosti. Nemyslet na to, co musím udělat a na co nesmím zapomenout. Neposlouchat, že tohle dělám špatně a že bych to měla dělat lépe a že bych neměla být taková, jaká jsem.
Každý říká, že máme být sám sebou, ale když jsme, tak nám to zakazují. Tak mi řekněte, co máme dělat, abychom se vám líbili a byli přitom sví? Máme dělat věci, které chcete vy, ale máme rozvíjet svou osobnost.
Vytáhla jsem klíče a odemkla dům. Rychle jsem vklouzla dovnitř, abych nebyla promočená ještě víc. Zavřela jsem vrata a musela se zasmát.

Renáta Matoušková, 9.B